Čaroděj = čaro + děj.

V pohádkách se píše: "Čáry, máry* ...adt.", čili se jedná o nějaké čáry.
Tímto máme dané slovo "čáry" a slovo "děj", no, tak ten je snad jasný každému.
Takže čaroděj je každý člověk, který umí dát do souladu čáry a děje.
Čára je nějaká spojnice. Čili čaroděj umí děje spojovat.
Tím je čaroděj mocnější a silnější, čím nesourodější (rozuměj nespojitelnější) děje umí spojit. Všechno je jen otázkou dostatečného množství správných vědomostí a jejich vhodného spojení.
Když řeknete: "To se nedá", vykřikujete: "Já to neumím, já to nevím".

Čaroděj hledá, jak se to dá.
Buďte dobří čarodějové.

* - vysvětlení - máry je zkomolenina od slova chmáry a to je odvozenina od slova chmurný. Spousta čarodějných jevů se provádí v oblasti všeobecně nepoznané - temné, chmurné; často na úrovni duchů, duší, smrti. A smrt jak známo je chmurná, smutná, mnohdy temná. A protože se jí bojíme, znamená to, že nemáme o ní dost informací, vědomostí a poznání.
A člověk se bojí toho, co nepozná, čemu nerozumí.
Pokud nemá dost odvahy nepoznané prozkoumat.

Čaroděj je odvážný.
Buďte odvážní čarodějové.

 

Cvičení:
Pohodlný posed a klídek od všeho a všech jsou podmínkou.
Nějaký jemný ezoterický organizovaný kraválek do ouška.
A hurá do mimosmyslového vnímání (e.s.p.).
Vyber si nějaký kámen (třeba křemen) a rozbij ho, ať máš ostré hrany a plochy krystalů ve svých prstech. Očichej si ho a zapamatuj si, co cítíš. Olízni ho a zapamattuj si tu chuť, ať máš i pocit na jazyku. Dej si ho k uchu, ať k tobě promluví. Ať slyšíš zvuk v něm. Máš pět smyslů, tak je všechny použij. Ne najednou, ale pomalu, postupně, jako když se učíš základy abecedy. Nikdo se nenaučil číst celé knihy hned. Dej si čas, ať něco nepřehlédneš, nepřeskočíš a nevynecháš. Představ si, že vstupuješ do něj a že jsi v něm, že všechny tvoje smysly ho vnímají, že tě obklopuje, že tě vítá, mazlí se s tebou, že je tvůj přítel, tvoje ochrana, tvůj byt. Že ty jsi on.
Vnímej chuť, vůni, barvu, odlesky světla, tvar, hustotu, tvrdost, křehkost, zvuk.
Celé si to pomalu prožívej, uvědomuj si to a stále si to připomínej.
Znovu a znovu a znovu si to celé opakuj, ať na nic nezapomeneš. Ať se tvoje prožitky při setkání s ním zautomatizují, ať už přichází automaticky samy.
Vyzkoušej si to s několika různými kameny. Zapamatuj si rozdíly. Porovnávej vůně, rozdíly v chuti, v barvě, v hustotě ve zvuku. .

Doporučuju:
Zkus potom změnit materiál. Například kovy. Měď, hliník, kalenou ocel. Uvidíš jak je měď měkká, plastická, tvárná. Uvidíš jak ti bude hliník protékat mezi prsty jako husté mléko.
Ocel se bude možná bránit tvému proniknutí. To vše si vyzkoušej a prožij. Nauč se to prožívat
Až to budeš umět, a poznáš bezpečně některé materiály, můžeš přistoupit k cvičením. Vyzkoušej si vlastní představivost. .

Kámen.
Vezmi do své dominantní ruky kámen. Zavři oči a pomalu dýchej. Pomalu nadechni a vydechni. Prociťuj svůj dech, každý nádech i výdech. S nádechem nabírej z kamene jeho sílu, tvrdost. Prohlížej si a pozoruj jeho krystalovou čistotu, přesnost, ostré rovné hrany, čisté plochy a procházej se mezi nimi. Dotkni se jich. Pohlaď je. Vnímej teplo, chlad, barvu. Poslouchej jak se odráží anebo pohlcuje tvůj dech
Pomalu vydechuj a druhou ruku napřáhni směrem k předmětu, který má zkamenět. Budeš pomalu přenášet pocity získané z kamene do cílového předmětu.
Od síly a hloubky koncentrace záleží úspěch.

.................................................................................................................................................